Lékař je při budování své kariéry vystavován lžím, šarlatánství a podvodům v podobě „medicínské vědy“

22.04.2011 21:01

David Gutierrez

Řecký lékař John Ioannidis (dále JI) založil svou kariéru na odhalování nedůvěryhodné povahy medicínského výzkumu a díky tomu se stal jedním z nejuznávanějších vědců na světě. Tento statečný člověk se ale obává, že systém výzkumu v medicíně je už natolik poškozený, že mu nelze pomoci.

JI si začal uvědomovat problémy v medicínské vědě už jako mladý lékař, kdy se přesvědčil, že i v případech dobře prozkoumaných nemocí mívají lékaři tendence dělat svá rozhodnutí o léčbě pouze podle vlastní intuice a základních direktiv a pomíjejí důkladný výzkum. Zapojil se na nějaký čas i do hnutí „medicíny založené na důkazech“ (evidence-based medicine – EBM), jehož cílem je pátrat po věrohodných údajích, které mohou lékařům pomáhat ke správnému rozhodování –
avšak zjistil, že žádná EBM vlastně neexistuje.

Vědci v medicíně si totiž až příliš často pokládají chybné otázky a dopředu si připravují studie, které mají přinášet předem známé výsledky, dávají dohromady nevhodné vzorky populace, činí chybná vyšetření, nedostatečně analyzují zjištěné údaje, nepřesně prezentují výsledky. Výzkumníci chtějí dosahovat konkrétních výsledků – vědomě i nevědomky - tvrdí JI. A bývají si často už předem jistí, že jich dosáhnou.

„Na každém z kroků, které tvoří výzkumný proces, bývá dostatek prostoru k překrucování výsledků, na které navazuje co nevěrohodnější tvrzení nebo se z nich vyvozují závěry,“ říká JI. „Můžeme to označit dokonce za intelektuální konflikt zájmů, který nutí výzkumníky jednat tak, aby nepřišli o své zdroje financí.“

JI především vznáší obvinění proti systému, který činí výzkumníky závislými na publikování výsledků ve vlivných časopisech, aby získávali a udržovali si respektovaná postavení. Tyto časopisy ale mívají tendence zaměřovat se především na senzační výzkum – i kdyby zveřejňované závěry nebyly úplně přesné.

Aby prokázal svá tvrzení, zveřejnil JI v roce 2005 dvě velmi významné zprávy. V první z nich použil matematické důkazy k tomu, aby doložil, že i s těmi nejmenšími vlivy zaujatosti výzkumníků a s přihlédnutím k jejich sklonům jednat podle pocitů a nerespektovat pravděpodobné teorie, je nutné počítat s chybnými výsledky s následující pravděpodobností:
80% u studií bez náhodného výběru
25% u náhodného výběru (tzv. zlatý standard)
10% u náhodného výběru s dvojitým zaslepením (tzv. platinový standard)
Po určité době se tyto odhady skutečně prokazují jako platné. Ve druhé zprávě JI poukázal na znepokojivý fakt, že ze 49 nejvýznamnějších studií za posledních 30 let, které byly opakovaně ověřovány, bylo 41% výsledků prokazatelně chybných.

Mezi zmíněné chybné studie patří i ty, které umožnily zavedení hormonální substituční terapie pro ženy v menopauze a studie, podle kterých lékaři stále ještě doporučují užívání aspirinu jako prevenci proti srdečním příhodám...

 

Zdroj:
http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2010/11/lies-damned-lies-and-medical-science/8269


 

(Přeloženo z http://www.naturalnews.com/031975_quackery_medical_science.html)


 

Přípodotek překladatele:

V předposledním odstavci jsem opravil chybu autora článku, které se dopustil při přepisování z odkazovaného zdroje. Tam se také můžeme dočíst mj. toto konstatování:
„Můžeme sice váhat nad některými detaily matematických kalkulací
Johna Ioannidise, ale jen stěží lze něco namítat proti správnosti toho, co je zde opravdu podstatné,“ říká Doug Altman, jenž působí na oxfordské univerzitě jako výzkumný pracovník a vedoucí centra pro statistiku v medicíně (the Centre for Statistics in Medicine).

 

Zpět