Má moderní medicína blíž k vědě nebo k náboženství?

16.04.2011 22:08

Larry Malerba, DO

Moderní medicína si vytváří obraz vědecké důkladnosti, ale objevují se v ní i známky systému náboženské víry. Praktickým důsledkem této izolované perspektivy je smrtí končící systém západního medicínského materialismu, který tu dnes máme. Oprava fyzického těla je chybně označována za uzdravení. Nejde ale o to, zda je medicína schopna skutečně uzdravovat; ona dokonce ani nechápe význam tohoto pojmu. „Chrám“ moderní medicíny je nefunkčním Frankensteinovým monstrem, jež je výsledkem rozbujelosti analytických abstrakcí racionální mysli až do bohu podobnému postavení, které má být výše než ostatní vědecké obory lidské zkušenosti. Je ale pouhou karikaturou toho, čím by medicínská věda mohla a měla být.

Ve svém hledání objektivity medicína odmítla své duchovní kořeny a ztratila vidění své lidskosti. Nemůže být pouhým odrazem kultury, ze které se vynořila. Ona arogantně odmítá moudrost tisíců let lidské historie, je fragmentována až do bodu separace, postrádající běžné vnímání, zaujatá krátkodobými materiálními cíly, otrocky podřízená svým finančním vrchnostem a totálně postrádající nezbytné duchovní znalosti, které by jí umožnily nalézt cestu z její dobrovolně přijaté pošetilosti.

Podobně jako náboženské víry, medicína také trvá sveřepě na svém pohledu na svět, když je vzývána konregací (pacienty), jejichž přímé zkušenosti je ale občas vedou k tomu, aby věřili něčemu jinému. Obhajuje své dogma s pomocí mocné formy skupinového smýšleni a je rychle připravena rozdávat rány kacířským ideám, které ohrožují její doktrínu nebo její teritoriální zájmy. Podobně jako některá náboženská hnutí, která si dělají nárok, že jsou jedinou opravdovou cestou ke spasení, také medicína předvádí mimořádný stupeň intolerance v případech, kdy má čelit nevěřícím, kteří se odváží položit otázky. Jde o uzavřený systém víry, který nepřipouští inovace nebo nové myšlenky. Klade si nároky ohledně pravdy, skutečnosti a objektivity, ale odhaluje sama sebe jako docela jiná, když podrobněji zkoumáme její předpoklady, zájmy nebo praktiky.

Chrám medicíny má svůj původ u Rene Descartese v 17. století, jenž byl klíčovou postavou vědecké revoluce a propagátor racionalismu. Jde vlastně o filosofii, která vyzdvihuje mysl a její schopnosti usuzování dává nadřazený status nad všemi ostatními zdroji poznání. I dnes ale ještě naštěstí existuje mnoho přemýšlivých jedinců, kteří považují duševní vhled za nejvyšší formu vědění. Nicméně přestože mohou být duchovní a materiální realita považovány za dvě poloviny Karteziánského dualismu, jedna z nich postupně začala být nadřazená té druhé. Takže to, co nelze měřit, kvantifikovat nebo logicky zařadit, aby se prokázala jeho pravdivost, bylo pomíjeno a odsouváno stranou jako irelevantní a s příchodem těchto dogmat ve společnosti zakořenil nový světský chrám medicínského materialismu. Od tohoto bodu začalo odmítání převahy ducha a ten začal být nahrazován uctíváním fyzického těla jako nejdůležitějšího prvku a možná i jediného zřetele, který má vztah k lidskému zdraví.

Medicínská scéna zaujímá materialistický postoj jako opozici k ne-tělesnému; je založena na odmítání důležitosti duše. Ironií je tu však to, že chrám medicíny vyžaduje autoritu a funguje podle náboženského systému, avšak odmítá uvažovat o roli, kterou u lidského zdraví hraje spirituální dimenze. Jiní, kteří chápou důležitost duchovních faktorů, jako jsou život po životě, reinkarnace, sny, synchronicita a další, jsou nuceni se potýkat s nepřirozeným kulturním štěpením, které redukuje prosperitu fyzického těla na materiální pojmy a odsouvá prosperitu duše na vedlejší cestu, jako by tělo a duše nebyly propojeny a neměly na sebe vzájemný vliv.

Než se v této své kritice západní medicíny posunu dále, dovolím si připustit, že i já sám používám konvenční medicínu pro diagnostiku vždy, když je to nezbytné u mých pacientů, u mé rodiny nebo u mně osobně. Má to ovšem své klady i zápory. Nemohli bychom se obejít bez medicínské diagnózy, rychlé lékařské pomoci, inzulínu pro diabetiky, antibiotik u onemocnění ohrožujících život atd. Ačkoliv mám ten nejvyšší respekt k mým kolegům z konvenční medicíny, kteří jsou oddáni slibu dělat to nejlepší pro své pacienty, tento systém je sám o sobě těžce poškozen, založen na chybné filozofii a je zoufale potřebná jeho důkladná revize. Podobně také respektuji rozmanitost náboženství a duchovních prožitků, pokud tato také respektují různorodost a umí se vyvarovat podnětů získávat jiné pro svou víru.

„Scientismus“ je pojem, kterým začala být označována tendence západní medicíny považovat se za jedinou platnou cestu popisování reality a nabývání vědomostí. Tento přístup ale má daleko od objektivní vědy a bývá prolezlý vnucováním materialistických a mechanistických sklonů. Pokud se tento přístup nepatřičně a neobratně pokouší zavést svůj omezený pohled na svět a využívá k tomu domén, do kterých by se neměl vměšovat, nemůže už být nadále považován za legitimní vědu, jež bývá praktikována s respektováním svých hranic. Místo toho spíše začíná připomínat ideologii ne nepodobnou náboženské formě hlásání evangelia. A je pak ironické, když se konvenční medicína pokouší bagatelizovat některé alternativní terapie jako „založené na víře“.

Podobně jako jiné víry, také chrám medicíny je postaven na autoritě svých posvátných textů. Jeho testování na principu náhodného, dvojitě slepého výběru a porovnávání s placebem je pokládáno za zlatý standard, který ujišťuje o čistotě chrámové doktríny. Posvátné studie bývají jediným zdrojem skutečného vědění; všechny ostatní způsoby získávání poznatků jsou označovány za podřadné. Zastánci víry pravidelně citují z posvátných textů, jen aby vyvrátili nebo zdiskreditovali ostatní kacířské názory. Zřetelná rozpornost je neustále proměnlivá a vrtošivá povaha medicínských výzkumných studií se pravidelně promítá v jejich vzájemných rozporech. Studie bývají běžně sponzorovány a financovány ve prospěch korporátních zájmů, kterým jde jen o zisk z výzkumu. Proto se stále častěji stává, že se poctiví autoři moderních posvátných textů odvrací od medicínsko-průmyslového komplexu.

Uvnitř medicínských katedrál (tj. nemocnic) zůstává jen málo prostoru pro odpůrce a ti, kteří se odváží přicházet s inovacemi, bývají běžně označováni za vyvrhele. Síťový efekt má zajistit, aby medicínská doktrína přetrvávala nedotčená, odolávající vnějším vlivům. Kněžský stav v medicíně udržuje její elitní postavení a autoritu, ale je to na újmu vztahů s těmi, kdo jí měli původně sloužit. Pokud tedy vykazuje takovýto neustálý nedostatek vnímavosti k novým myšlenkám a trvá v zájmu své nadřazenosti na svém pohledu na svět, může být srovnávána pouze s fundamentalizmem, který ji na druhé straně odvádí daleko pryč od říše racionality a logiky, ze které původně vyšla.

Současný střet mezi monolitem neoblomného medicínského smýšlení a těmi, kteří zažili z první ruky poškozování svých blízkých prostřednictvím následků vakcín nebo vedlejších účinků léků je charakteristický při událostech, vyvolávaných medicínským systémem, projevujících se jeho stále větší nezodpovědností vůči svým pacientům. A tak počínáme chápat, že moderní medicína je výsledkem přílišného spoléhání na abstrakční a analytické funkce racionální mysli. A pak můžeme být svědky toho, jak chladně a vykalkulovaně se staví třeba k tragédiím iatrogenního poškození pacientů.

Medicínská věda sází na svou důvěryhodnost založenou na racionalitě a také na přesvědčeních, která pokládá za racionální. Už jsme se dobře seznámili s jejími mantrami, které používá k zapírání: „to je pouze neoficiální důkaz“, „ukažte mi odpovídající vědecké studie“, „neexistuje žádný přesvědčivý důkaz“, „je potřeba ještě další zkoumání“ nebo také „toto jsou rizika, která doprovází přínosy“. Takovýto racionalizmus se stává možným jen tehdy, pokud přijímáme chybný předpoklad, že logika je víc než intuice, tušení, zkušenost nebo empirický záznam.

A podobně jako je tomu u mnoha jiných faktických náboženských systémů, i zde bývají často využívány rituály a symboly, aby podněcovaly důvěru a posilovaly víru členů kongregace. Medicínský chrám mívá své bíle pláště, zelené kartáčky na mytí nebo stetoskopy - tyto všudypřítomné symboly medicínského kněžství. A nesmíme zapomenout na rituály mytí rukou, aby se zabránilo ďábelským mikrobům, přestože už víme, že přílišná antisepse se podílí na vývoji mikrobiálních mutací, které pak vedou k jejich stále rostoucí rezistenci na léky. Takovéto praktiky mě osobně nepřipadají jako racionální nebo dokonce vědecké. Od členů kongregace se rovněž očekává, že bez odmlouvání přijmou množství rituálních aktů, jako jsou např. preventivní prohlídky dětí, vakcinace, mammogramy, zjišťování cholesterolu a stále se rozšiřující rejstřík vyšetření a procedur, které nám přináší nejnovější technologie a ušlechtilý průmysl biotechnologií. Jeden se ale musí divit, proč i s tak rozsáhlými výdaji na zdravotní péči je zdraví naší společnosti stále tak špatné?


V kontrastu s tím vším by byla opravdová medicínská věda, věrná svému původnímu poslání, původně určená ke zkoumání přirozenosti života bez předurčeného pořadu jednání. Ona nezavedla umělé parametry, aby se podle nich rozhodovalo, co stojí za vědecké zkoumání. Když se však současná medicína rozhodne omezit rozsah svého zkoumání čistě jen na materiální stránky, musí tedy uznat omezení, která na vědu nakládá. Odhaluje se tu závažná předpojatost, když je deklarováno, že duchovní existence je pouhý výplod představivosti, jenž nemá žádný vliv na nemoc nebo zdraví. Jestliže si medicína volí nebrat v potaz žádnou duchovní realitu, pak si nemůže současně dělat nárok být autoritou v oblastech vitalizmu, energie, vědomí, mysli nebo duše

Naproti tomu většina holistických metod léčení vychází ze základního předpokladu, že duchovní bytosti dočasně obývají fyzická těla - a to jen po dobu pobytu na této planetě. Jestliže tento předpoklad má být uznán, pak musí být vzaty do úvahy spirituální zákony a energetické principy, když bereme do úvahy otázky zdraví a nemoci. Další důležitý základní princip holismu pokládá za dané, že „vše je jediné“ a že díky tomu je všechno vzájemně propojené. Mluvit pak odděleně o těle a duši je umělá konstrukce racionální mysli, která však nemůže být ve shodě s holistickou realitou. Tato iluze oddělenosti je přesto součástí dědictví redukcionistického, mechanistického a materialistického světového názoru, kterým byla většina z nás naočkována. Jestliže moderní medicína neotřesitelně odmítá brát v úvahu vlivy energií, vědomí, ducha, myšlenky, emoce, záměru, představivosti nebo významu a chce od nich oprostit zdravotní péči, prostě tím jen znovu potvrzuje limity své působnosti a svou ignoranci rozsáhlejšího holistického obrazu. A tím také redukuje lidský život na nejmenší běžný materialistický jmenovatel.

Když jeden člověk popisuje odeznění svých chronických bolestí hlavy poté, co prodělal regresi proběhlého života a další zaznamenává úlevu od své deprese po šamanském obřadu a konvenční medicína na to reaguje odmítáním takových příhod jako „anekdotických“, odhaluje tím své nepatřičné opovržení pro věci, které sama nechápe. Když homeopatická léčba přináší dramatické zlepšení dítěte s poruchami pozornosti a konvenční medicína tvrdí, že něco takového není možné, protože to popírá chemické zákonitosti, je na čase vrátit se zpět k učební tabuli medicíny, abychom zrevidovali koncepci tajemné povahy lidského zdraví a nemocí. Když ortodoxní medicína trvá na vysvětleních, která se podřizují jejímu mechanistickému světovému názoru, než aby uznala popisované fenomény jako legitimní, prostě tím jen demonstruje svou vzpurnou umíněnost a odmítavost poopravit své chápání.

Když vycházíme z předpokladu, že všechno, co existuje nebo že přinejmenším všechno co má svou důležitost, je pouze materiální svět, pak dojdeme k velmi odlišným závěrům ohledně našeho přístupu k lidské nemoci, než když začneme s předpokladem, že jsme spirituální bytosti ve fyzických tělech. Věda, která postrádá základ v něčem větším, než je sama, postrádá veškerý smysl pro perspektivu a začíná se chápat role, podle které náboženství po právu sloužilo v dřívějších stoletích. Redukcionistický přístup medicínské vědy rozděluje tělo na jeho složky, ale schází jí schopnost syntézy, aby složky mohla dávat zpět dohromady, aby se vytvořil smysluplný celek. Věda už vyprodukovala nesmírné množství údajů, aby takto zvětšila šíři našeho poznání, ale medicínská věda, tak jak je nyní nastavená, je naprosto neschopná dosáhnout moudrosti potřebné k našemu hlubšímu vědění o zdraví a uzdravování. A to se netýká ani tak většího porozumění, jako spíše posílení toho, o čem se domnívá, že už dávno zná.

Moderní medicína zdegenerovala na pouhý stín svého dříve předpokládaného působení, je ovládána politiky a intoxikována svou vlastní mocí. Nové medicínské náboženství je založeno na mechanismu, redukcionismu a materialismu a samo se ustavilo do opozice proti běžnému vnímání, duchovnímu porozumění a holismu. Medicína nemůže být léčena, dokud nedojde k poznání, že tyto rysy nejsou jejími nepřáteli, ale komplementárními principy, které by spolu s ní mohly mohly fungovat jako jeden spojený celek. Zelený a integrovanější svět medicíny by teprve pak mohl pokračovat na dlouhé cestě v léčení poraněných lékařů i pacientů.


 

(Přeloženo http://www.naturalnews.com/031589_modern_medicine_scientism.html)

 

Zpět