Nikdo už není zdravý - měli bychom vinit zbytečné diagnózy za rostoucí náklady na léčení ?

20.02.2011 17:37

Darshak Sanghavi


V jednom známém lékařském vtipu se říká, že zdraví lidé jsou prostě jen ti, kteří ještě neprošli důkladným lékařským vyšetřením. Přehnaná diagnostická vyšetření, mezi něž patří rentgeny nebo rozbory krve, vždy odhalí něco špatného. Takovéto prohlídky je možno nazývat různě: třeba jako „defenzivní medicínu“, která má být ochranou před soudními žalobami, nebo jako nepotřebnou proceduru, plnící kapsu lékaře, či pacientem vyžádané vyšetření (protože si dělá starosti). Ale odborníci, jako je např. Peter Orszag, ředitel the Office of Management and Budget, odhadují, že takovýto druh vyšetření představuje významný podíl, odhadovaný až na 700 miliard dolarů, které jsou každoročně vydávány v USA na zdravotnictví [1].

 

Nazíráno jiným pohledem však tento vtip trefně postihuje povahu nemocí v našem moderním světě. V roce 2006 jeden z harvardských ekonomů a poradce presidenta Obamy, David Cutler zveřejnil propočet, co nám zpětně přináší naše peníze vydávané na zdravotní péči [2]. Závěry této analýzy rozhodně stojí za pozornost:

  • v průběhu posledních 50 let došlo k navýšení celoživotních nákladů na zdravotní péči jednoho Američana zhruba o 70 000 dolarů a průměrný věk se zvýšil o 7 roků.

  • prodlužování života je stále nákladnější: v roce 1970 bylo potřeby vynaložit na jeden rok života navíc asi 7 400 dolarů, zatímco v roce 1990 přišel každý další rok až na 36 000 dolarů (i s přihlédnutím k inflaci). To je ale logické, protože obrazně řečeno bylo už ovoce ze spodních větví stromů posbíráno a nyní musíme používat žebřík. Čím jsou tedy lidé starší, tím nákladnější se stává další prodlužování jejich života.

David Cutler ovšem dává tyto zvýšené výdaje do sociálního kontextu, když píše, že „i s ohledem na jakékoliv často uváděné částky, které nás stojí každý rok života navíc, mívá zpravidla toto utrácení svůj význam.“

Politici mívají tendence výmluvně hovořit o zbytečném utrácení peněz. Je tu ale ještě jeden způsob, jak dát do souvislostí tuto explozi léčebných výdajů: v dnešní době rozeznáváme a léčíme problémy, které dříve zůstávaly skryté nebo nebyly nikdy diagnostikovány – což je dobře. Vezměme ale v úvahu pár statistických příkladů, pocházejících od hodnověrných vládních institucí:

  • 1% populace trpí celiakálií, která způsobuje anémii a další problémy

  • u dětí se vyskytuje autismus v četnosti 1:150

  • 2-5% dospělých mívá problémy s příjmem potravy

  • 20% dětí mívá nadváhu

  • každé 22. těhotenství je ohrožováno vrozeným defektem

  • 10% lidí má astma

A tento seznam by mohl pokračovat dále... V minulosti lidé prostě žili i s takovými problémy dál a nevyhledávali lékaře. Dnes ale, ať už je to dobře nebo ne, už je neponecháváme jejich osudu a to nás stojí stále více peněz.

Je lákavé namítat, že dnes jsou Američané hákliví hypochondři, užívající příliš mnoho léků a zbytečně léčení kvůli všem možným nemocem, které si jen dokážeme představit. Některé z nich jsou bezpochyby takové. Ale pokud se vezmu jako příklad v úvahu svou osobní zkušenost, mnoho nemocí zanedbatelných není.

Jako dítě, mě v noci ze spánku budíval kašel a já musel spávat s hlavou na dvou polštářích; dnes je zřejmé, že jsem už tehdy měl alergické astma. Když jsem v 70.letech min.století vyrůstal v New Jersey, vídával jsem, jak snad všechny indiánské babičky chodí nahrbené – nyní už víme, že příčinou bývá osteoporóza. Moje žena trpěla jako dítě chronickou únavou, která byla až později diagnostikována jako autoimunitní onemocnění štítné žlázy; když pak déle než desetiletí trpěla anémií, zjistil u ní jeden všímavý lékař, že má celiakálii. Když můj starší syn začal mít problémy se zadrháváním řeči, někteří naši starší příbuzní to označovali za maličkost; později ale syn absolvoval terapii a jeho stav se upravil. Mému tchánovi, který pracoval jako rentgenolog a v důchodu se stal zapomnětlivým, sdělili lékaři, že se u něj začala rozvíjet Alzheimerova choroba. Po jeho smrti jsem požádal o vyšetření jeho mozkové tkáně a zjistilo se, že měl Creutzfeldt–Jakobovu nemoc, která byla zřejmě jednou z forem nemoci šílených krav. Když se u mého mladšího dítěte ve věku batolete rozvinula chronická břišní bolest a začalo ubývat na váze, byla u něj diagnostikována chronická zácpa, způsobovaná alergií na mléko (která se vyskytuje až u 2% batolat) – tyto potíže zmizely díky úpravě stravy.

Historie zdravotních potíží mé rodiny je souhrnem běžných problémů, obohacených i některými vzácnějšími, ale je celkem běžná. Avšak asi žádný z popsaných případů nebýval ještě před několika desetiletími běžně diagnostikován a léčen; místo toho byly ženy ponechávány, aby dál chodily shrbené, děti dál vyrůstaly s problémy s řečí nebo s chronickou zácpou, mladým ženám se tvrdilo,, že jsou prostě jen unavené a nemají se tolik stresovat, starší muži byli označování za senilní a mnoho lidí muselo žít v nedostatku spánku nebo s potížemi s dýcháním.

Každý bude asi váhat, než by si vytvářel nějaké širší závěry na základě zkušenosti jediného člověka; nakonec ani množné číslo od jednoho případu netvoří celou statistiku. A najdou se lidé, kteří budou namítat, že existuje odvrácená stránka moderní léčebné péče. Například autor úvahy o „medikalizaci všedního života“ [3] poukazuje na tzv. „epidemii diagnóz“, podporovanou skupinami, které na nich mívají své zvláštní zájmy a kterou je potřeba zabrzdit. Typickým řešením pro toto plýtvání (které např. nedávno popsal utilitářský mravouk Peter Singer v článku [4]), má být v racionálnějším utrácení za zdravotní péči, často i s použitím pochybných matematických vzorců [5] - zkrátka zvíře je potřeba nechávat i hladovět.

Bohužel podobné argumenty zachází jen zřídka za hranice nejširšího generalizování. Jak jsem již dříve dokládal [6], lékaři určitě přehání důležitost některých situací, jako je např. zvýšený cholesterol. Avšak podobně jako mnoho jiných kritiků moderní lékařské péče i lidé z univerzity v Dartmouthu vidí zbytečnou diagnózu všude, kam pohlédnou a neumí věrohodně oddělovat zrno od plev. Výsměšně poznamenávají, že kašel u dětí bývá až příliš často označován za astmatický; „křeče v nohou“ nebo „doping pro sexuální život“ bývají nevysvětlitelně považovány za medicínské problémy; ti, kteří neumí číst, bývají označováni za dyslektiky; ti kteří mají smutek, bývají označováni za nemocné s depresí; a lidé s bolavými klouby jsou přiřazováni k artróze. Podtextem jejich námitek tedy bývá, že „těmto lidem nic neschází“.Ale oni přesto dál zůstávají pacienty, kteří mají potíže se spánkem, dýcháním, čtením nebo s uspokojivým sexem. Takoví lidé hledají pomoc a bylo by chybou je ignorovat.

Důležité ale je, že se nedá přesně určit, kde by bylo možné ušetřit. Nejvíce zřejmá cesta k úsporám je ekonomům sice zřejmá: podle analýzy Davida Cutlera je totiž očividné, že prodlužování života u starých lidí nás stojí mnohem více než u mladých (zhruba 145 000 proti 31 600 dolarům ročně na jednoho pacienta) a že četnost výdajů na staré Američany roste nejrychleji.

Abychom přistupovali seriózně k omezování léčebných nákladů, musíme zapomenout na rozlišování mezi významnými a nevýznamnými diagnózami. Namísto toho se potřebujeme pokusit snížit náklady na léčbu o přestárlé, které nám nejvýrazněji navyšují náš účet na zdravotní péči. To je však velmi těžký úkol pro politiky.

Každý hlavní rozpočet na zdravotní péči se soustřeďuje na rozvoj pojištění. Nikdo dosud realisticky nepopsal, že ty nejvyšší náklady pochází z péče o nejstarší pacienty, což znamená, že stále jen odkládáme den našeho konečného zúčtování. Než k tomu ale dojde, neblamujme veřejnost otázkami dyslexie, erektilních dysfunkcí nebo syndromem neklidných nohou, jen aby v tom byl ještě větší zmatek.


 

Autor Darshak Sanghavi je přispěvatelem časopisu SLATE a pracuje jako vedoucí dětské kardiologie a profesor asistent pediatrie na the University of Massachusetts Medical School.


 

Použité odkazy:
[1] http://crr.bc.edu/events/2008_conference_agenda_and_papers.html
[2]
http://content.nejm.org/cgi/content/full/355/9/920
[3] http://www.nytimes.com/2007/01/02/health/02essa.html
[4] http://www.nytimes.com/2009/07/19/magazine/19healthcare-t.html
[5]
http://www.slate.com/id/2170555/
[6] http://consults.blogs.nytimes.com/2008/07/07/readers-questions-treating-children-for-high-cholesterol/


 

(Přeloženo z http://www.slate.com/id/2223372/)

 

Zpět