Chemoterapie je jako tichý celosvětový masakr

17.02.2011 21:29

 Tremayne Reiss

 

Rakovina je problémem, který je medicínským establishmentem nesmírně zhoršován.

Tento článek je zamýšlen k tomu, aby přiměl čtenáře k vážné reflexi nad touto smrtelně závažnou záležitostí. Jakmile se jména známých osobností objeví v novinových titulcích v roli pacientů, je ještě více potřebné problém rakoviny znovu připomínat. Pro začátek se budeme v tomto příspěvku zabývat konvenční medicínou a jejími postupy.

Principy určování diagnózy a stadia rakoviny.

Stanovování diagnózy a stádia pokročilosti bývá životně důležitým pro určování optimálního léčebného postupu. Existuje hodně možností, jak lze získávat vzorky tkání. Patří mezi ně seškrabování z povrchu těla nebo biopsie jehlou či odříznutím.

Odebrané vzorky pak bývají nanášeny na sklíčka a pozorovány pod mikroskopem. To umožňuje klinickému lékaři určovat optimální způsob léčby a obdržet informace o prognóze. Tyto procesy jsou podloženy kompletními klinickými testy. Mezi další způsoby vyšetření patří rentgen, ultrazvuk, skenování s pomocí radioaktivních izotopů, metody CT, MRI, PET. Je přirozené, že lékař se pokouší vyhodnocovat rozměry nádoru a určovat jeho přesnou pozici za účelem potenciální operace.

Běžně bývají používané i zkoušky na rakovinové indikátory - jde o proteiny přidružené k tzv. „zhoubnosti (malignitě)“. Zde je seznam některých z nich: estrogenový receptor a CA15-3 při rakovině prsu, CEA při rakovině tlustého střeva, PSA - prostata, CA125 - vaječníky, CA19-9 - slinivka, AFP a HCG - varlata, Thyroglobulin a Calcitonin - štítná žláza, S100 - melanom, VMA - nadledvinková dřeň.

Tyto indikátory sice napomáhají stanovit diagnózu, ale nebývají vždy stoprocentním ukazatelem.

Mýtus o tom, že chemoterapie pomáhá.

Chemoterapie byla nápadem chlápka, který si povšiml, že bojový plyn yperit rychle zabíjí buňky, které se mají dělit. Chemoterapie je potomkem yperitu. Od roku 1971 byl zaznamenán jen velmi malý pokrok související s četností přežití po jejím nasazení. Jednou z příčin tohoto chabého úspěchu je to, že studie invitro se naprosto liší od invivo. Co se ale dařilo dobře, bylo systematické zkreslování statistik


Jedna z mála odborných studií srovnávala chemoterapii aplikovanou souběžně s léčbou tamoxifenem. Nebylo ale zaznamenáno žádné zlepšení v počtech přežívajících pacientů, pokud se provedlo srovnání se samotným tamoxifenem. (Zdroj: The Lancet, 1996; 347: 1066-71). Nebyly předloženy žádné důkazy, že by chemoterapie pomáhala u rakoviny jater, konečníku, malých buněk, tlustého střeva ani močového měchýře. Proč tedy bývá aplikována - komu je to ku prospěchu?

Proběhlo ale porovnávání pacientů s rakovinou, léčených chemoterapií, s pacienty bez ní?

Nikdy nebyla provedena taková studie, při které by došlo k porovnávání pacientů bez léčby chemoterapií a porovnání jejich pravděpodobnosti přežití s pacienty léčenými chemoterapií. Medicínský establishment by oponoval tím, že neposkytovat pacientům s rakovinou žádnou léčbu je neetické. Takový argument však spoléhá na předpoklad, že chemoterapie pomáhá. Odkud ale máme jistotu, že je to právě chemoterapie, která má zásluhu, že někteří pacienti přežijí? Odborníci přiznávají, že neznají přesnou příčinu vzniku rakoviny - čtenář tedy bude jistě souhlasit s tím, že ve hře možná budou ještě i další faktory.

Jedna ze studií, zmiňovaná v Natural News dne 2.2.2009 dokládá, že chemoterapie dokonce urychlila smrt některých pacientů.

V tomto období, kdy se objevil nový obor Meta-medicína, můžeme některé problémy uvidět v novém světle. Jakmile porozumíme dvěma fázím nemoci, budeme vědět, že některé bujení se projeví v první fázi (kdy je konflikt aktivní) a další zase ve druhé (kdy je konflikt vyřešený). V případě druhé fáze budou ruce a nohy teplé a chuť k jídlu normální. Opačně tomu ale bude, jestliže probíhá první fáze. V průběhu druhé fáze je chemoterapie tou poslední potřebnou věcí, kterou nemocný potřebuje, protože jej srazí zpět do konfliktní fáze - což je zřejmé s ohledem na ovlivnění chuti k jídlu. V tom případě nebude zpomalení růstu nádorů způsobováno chemoterapií, ale proto, že léčivý proces je přerušen a bude muset být obnoven. Jestliže je konflikt aktivní, jako tomu bývá např. u rakoviny plic, pak chemoterapie urychlí smrt neboť urychluje stresovou inervaci.

Metastáze je hypotézou!

To nelze dostatečně zdůraznit: METASTÁZE je neprokázanou HYPOTÉZOU. V případě pochopení tohoto nového objevu tu nyní máme novou perspektivu. Hlavní příčinou sekundárních projevů bývá diagnóza a prognózy, které pacientovi sděluje jejich lékař. Jinými slovy vyjádřeno, milióny nemocných podepisují svůj rozsudek smrti tím, že jdou ke svému lékaři, který vůbec nechápe propojenost mysli a zasaženého tělesného orgánu. Vystihuje to jedno známé přísloví: „Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly“.

Konflikt označovaný jako „strach ze smrti“ působí na plíce. Bohužel ohniska nádoru se objeví bezprostředně, takže po čase je proveden rentgen a odborník na něm odhalí stín. A začne tvrdit, že původní nádor se rozšířil. Smutné je ale to, že to byla samotná diagnóza rakoviny, která vyvolala nový konflikt.

Setkala jsem se s jedním mládencem, kterému měli aplikovat chemoterapii a přitom si sestra potřísnila svou ruku a zmocnila se jí panika. Musela přijít vrchní sestra, aby ji uklidnila. Pak teprve přikročili k podání infuze a mladíkovi se pokoušeli namluvit, že roztok bude v jeho krevním řečišti působit jinak než na povrchu kůže u sestry. Můžete si ale zkusit představit, co se asi v té chvíli odehrávalo v jeho hlavě...

Onkolog by se ani nedotkl svého jedu.

Jedna další pacientka s rakovinou, se kterou jsem se potkala, si našla studii, která uváděla, že většina onkologů by se nedotkla přípravku pro chemoterapii za nic na světě a určitě by jej nikomu ze své rodiny nepodávala. 58 onkologů ze 72 dotazovaných se vyjádřilo jasně a ona věřila tomu, že zbylých 14 se zdráhalo jen proto, aby si zachovali tvář. Možná nastane den, kdy tato zpráva vejde v širokou známost a bude zřejmý závěr, který z toho vychází.

Ve světle toho, co bylo právě řečeno, se lidé začnou ptát. A když se onkologa někdo zeptá: „Pokud znáte šance na úspěch při nasazení chemoterapie a víte, že jsou u mnoha druhů rakoviny nulové, proč potom stále pokračujete v jejím nasazování?“

A odpověď, kterou dostane bude asi tato: „Dáváme ji pacientům hlavně proto, aby se nevzdávali naděje a neobraceli se pak na šarlatány.“ Asi se budete ptát, kdo mají být ti šarlatáni?

Při vědeckém náhledu na meta-medicínu je asi těžké nebýt předpojatý. Je to podobné, jako když se ohlédneme zpět na praktiky 17.století a jsme z toho zděšení - stejný ale bude asi i pohled budoucích generací na chemoterapii.

Zatím ale masakr pokračuje ve jménu tučných zisků farmaceutického průmyslu. Označuji to za masakr (holocaust), protože se tu setkáváme s úmyslným potlačováním objevu Dr. Hamera. V rámci Evropy byl vydán příkaz k jeho uvěznění a on se musí skrývat mimo EU, protože se nechce nechat už potřetí uvěznit. Nevědomost je jedna věc, záměrné zamlčování je další.

Jako názorný příklad nárůstů zisků průmyslu rakoviny může posloužit jeden přehled, který vydali výzkumníci z národního institutu pro rakovinu, kteří vyhodnotili údaje z projektu SEER (Surveillance, Epidemiology, and End-Results) a soustředili se na náklady počáteční léčby rakoviny u 306 709 sledovaných pacientů ve věku nad 65 let. V průběhu 10-leté periody se náklady na léčbu rakoviny prsu zvýšily ze 4 189 na 20 964 dolarů, u rakoviny prostaty to bylo z 5 435 na 41 134 a v případě rakoviny plic z 7 149 na 39 891 dolarů (Gutirrez,D 2008). Tím, kdo to zaplatil, byl daňový poplatník.

U zvířat pozorujeme vysoký koeficient přežití a zřídka u nich dochází k obnovení rakoviny. Onkologové se o to však příliš nezajímají - mnohem častěji spoléhají na výsledky získávané z mučení laboratorních hlodavců, aby je využívali ke zdůvodnění svých rozhodnutí. Říkají například, že formaldehyd je karcinogen. Skutečnost může být i taková, že laboratorní zvíře trpí více tím, že musí čichat jedovaté substance a z tohoto stresu se u něj rozvine rakovina. Takže za to nemůže jen formaldehyd.

Co s tím dělat?

Jednou z nejlepších věcí, které může praktický lékař udělat, je osvobodit své pacienty od zákeřného, strachem ovládaného přístupu k této nemoci, který bývá bohužel prosazován medicínským establishmentem.

Pacientovi blízcí bývají v nemocničních odděleních v tichosti obcházeni a nedozví se nic o meta-medicíně ani o novém přístupu, který lze u nemoci aplikovat. Dr.Hamer pro to měl tato slova: „Muži, který vynalezl chemoterapii, by měli v pekle postavit pomník.“

Stejní lidé, kteří popírají alternativní přístup, patří k těm, kteří zmrzačili stovky tisíc lidí ve Vietnamu plynem agent orange a cítili se oprávnění bombardovat Irák „špinavými“ bombami s radioaktivním uraniem. Nyní takoví lidé podávají nemocným deriváty yperitu a říkají vám, že to pomáhá. Jejich chamtivost nemá žádné hranice, neberou si žádné skrupule a nejraději každého ovládají. Půdu si k tomu připravují i prostřednictvím manipulací přes masmédia. Probuďte se!

Tento příspěvek si dovolíme zakončit citátem profesora George Mathe - francouzského onkologa: „Kdyby se u mě zmenšil rakovinný nádor, nikdy bych nešel do běžného centra pro léčbu rakoviny. Nemocní s rakovinou, kteří pobývají daleko od takových center, mají šanci.“
 


O autorovi:

Můžete ušetřit svůj čas i peníze díky správnému přístupu k péči o své zdraví. Navštivte naše stránky http://www.metamedicineuk.com

 

 

(Přeloženo z http://www.articlecity.com/articles/health/article_7228.shtml)

 

Zpět