Léčba rakoviny prostaty je falešný byznys, který víc škodí než pomáhá

31.08.2013 21:26

J. D. Heyes

Z nových výzkumů neustále vychází najevo, že „tradiční“ způsoby léčby - obzvláště v případech rakoviny - mohou ve skutečnosti napáchat více škody než užitku.

Jeden z posledních takovýchto důkazů pochází z nedávné výzkumné studie, zpochybňující způsoby léčby jedné z nejběžnějších forem rakoviny u mužů - rakoviny prostaty. V detailní části popisu studie, předložené Britským deníkem The Independent, se uvádí toto: „Dosud nejrozsáhlejší testy s náhodným výběrem nemocných s rakovinou prostaty odhalily, že standardní chirurgická léčba tohoto onemocnění je neefektivní.“

Autoři této studie porovnávali metodu radikální prostatektomie (chirurgického odejmutí prostaty) s přístupem „ostražitého vyčkávání“ (watchful waiting), jenž v důsledku znamená úplnou nečinnost. Závěr byl takový, že operace nepřináší žádné prodloužení života.

V rozhovoru s reportérem sdělil vedoucí výzkumného týmu (jenž si nepřál být jmenován) toto: „Jedinou racionální reakcí na tyto výsledky v případech pacientů s rakovinou prostaty by měla být nečinnost.“

Proti racionálnímu přístupu ‚vyčkejme a uvidíme‘ (wait and see) jsou ale stále někteří lékaři v opozici

Podle amerického centra CDC je rakovina prostaty nejčetnějším onemocněním u mužů - a to bez ohledu na jejich etnický původ. Odborné sdružení The American Cancer Society ve své statistice uvádí, že v tomto roce se nemoc rozvine u 238 590 nových pacientů a z nich na ni zemře přibližně 30 000.

Nová zmíněná studie ale předpovídá poloviční počet úmrtí, neboť tento nádor zpravidla roste velmi pomalu a pokud zůstává neléčen, nemocný může žít ještě mnoho dalších let a případně nakonec zemře na něco úplně jiného. Rozrůstání nádoru bývá u rakoviny prostaty natolik pomalé, že někteří specialisté začínají zpochybňovat označování těchto případů jako „rakovina“.

Následují některé výsledky studie PIVOT (the Prostate Intervention Versus Observation Trial). Jejím hlavním autorem byl Timothy Wilt a byla zahájena v roce 1994. Bylo sledováno celkem 731 mužů a ukázalo se, že u mužů, kteří podstoupili operaci, došlo k 3% navýšení případů přežití, pokud jde o srovnání s případy bez jakékoliv léčby. Sběr údajů probíhal po dobu 12 let. Rozdíl je natolik nízký, že nelze vůbec hovořit o významnosti a mohl by být dokonce způsoben náhodou.

Citováno z deníku the Independent:

Když byly tyto závěry prezentovány v únoru na setkání Evropské urologické asociace v Paříži, zúčastněných cca 11 000 specialistů z celého světa je přijalo ohromeným tichem.

Jeden ze zúčastněných konstatoval, že zatímco většina výsledků výzkumu bývá ihned specialisty z publika předávána dál prostřednictvím sociálních sítí, „na tweetu nešlo najít žádného z urologů, jenž by s entuziasmem psal o této skutečnosti.“


Navzdory výsledkům této nové komplexní studie je kolem stále mnoho urologů, kteří zůstávají svázaní s nefunkčními postupy, patřícími do minulosti. Jak se uvádí v deníku: „tito lékaři shledávají návrh na nečinnost - tzn jen sledovat a vyčkávat - jako neakceptovatelný.“

Je potřeba připomenout, že chirurgický zákrok sebou přináší vedlejší účinky a rizika. Realita je taková, že operace může mít vážný dopad na kvalitu života: až polovina mužů následně trpívá impotencí a kolem 10% bývá postiženo inkontinencí.

Z možností léčby není mnoho na výběr

Jedním z odpůrců přístupu ostražitého vyčkávání je Dr. Ben Challacombe, působící na Guys and St. Thomas NHS Trust v Británii. Oponuje tím, že mnoho mužů, sledovaných v rámci studie, bylo ve vysokém věku - průměrně 67 let. Takoví pacienti vykazují už snížené riziko a v Británii jim zpravidla již nebývá nabízena operace.

Jeho komentář zní takto:
„V těchto případech bychom nabídli mírnější způsob léčby, jako je ozařování a opatrné vyčkávání. U nás máme pro dohled nad pacienty lepší podmínky než v USA.“

Je asi zbytečné zdůrazňovat, že u mužů s rakovinou prostaty je mnoho urologů stále ochotno pokračovat v nasazování současných způsobů léčby - tzn. v ozařování, operování a nasazování jedovatých léků. Mnozí dokonce říkají, že léčba tohoto onemocnění je pořád ve stavu, v jakém byla léčba rakoviny prsu o jednu generaci dříve. Tehdy byla jedinou uznávanou metodou chirurgická mastektomie - tj. celkové odnětí prsu.

Částečné odejmutí prostaty (obdobné lumpektomii u nádoru prsu) nebývá vždy optimální řešení, jak říká Dr. Joel Nelson, urolog z univerzity v Pittsburgu. Argumentuje tím, že rakovina prostaty může vyvolávat molekulární změny v celé žláze a tyto mohou stejně nakonec vést k její tzv. „maligní transformaci“.

Ústředním bodem je ale toto:
věda nám stále častěji odhaluje skutečnost, že současné klasické způsoby léčby rakoviny se již stávají překonané a neefektivní. Proto hodláme zveřejňovat všechny nové studie, jež budou přinášet šance ke změnám v tomto přístupu.


Použité zdroje:
http://www.independent.co.uk/life-style/health-and-families/health-news/study-raises-doubts-over-treatment-for-prostate-cancer-7685310.html
http://www.naturalnews.com/prostate_cancer.html
http://science.naturalnews.com/prostate_cancer.html
http://science.naturalnews.com/prostatectomy.html




(Přeloženo z http://www.naturalnews.com/041528_prostate_cancer_harmful_therapies_prostatectomy.html)

 

Zpět